Kostel sv. Petra a Pavla je nejstarší kostel na Moravě. Měl štěstí, že jej nezničili husité (anebo někdo jiný) jako nedaleké Rosa coeli v Dolních Kounicích. Augustin Kratochvíl ve Vlastivědě moravské, ivančický okres, vydané v roce 1904 uvádí, že kostel sv. Petra v Pavla v Řeznovicích je románská památka z XI. nebo z počátku XII. století. A důkladnému popisu kostela s nákresy jsou věnovány čtyři strany knihy. Autoři uvádějící pozdější vznik kostela, tak činí pro podobnost s románskou stavbou v Řezně z doby poloviny 12. století a podobnost názvu Řeznovice s Řeznem.

U historických památek se obvykle více uznávají starší. Posunování stáří kostela do doby mladší, bez nezvratných historických důkazů jako nezpochybnitelné listiny datující vznik kostela, mu ubírají na hodnotě. Datum roku 1160 uvádí jako stavitele kostela Konráda Otu II. Je synem Konráda II. znojemského, co zemřel roku 1161. Ten společně s brněnským knížetem Vratislavem přepadl olomouckého biskupa Zdíka. Pro úklady proti životu biskupa byl dán do klatby. K pochopení stavu věcí přispívá četba kronikáře Jarlocha: “Toť jest Jindřich čili Zdík, sedmý biskup kostela olomouckého, květ biskupů svého času, muž přemilý Bohu a dobře známý na obojím dvoře, císařském i papežském, ve svých dnech sloup a svítilna Čech a Moravy, jemuž zajisté zbožností a počestností podobného biskupa nebude mít Morava.” Při uznání datace kostela do konce 11. století je jeho vznik spojen s Litoldem Znojemským, zemřel 1112.

Románský ráz stavby sledovala úprava kostela v roce 1947. Byla odkryta zazděná románská okna a obnoveny fresky apoštolů sv. Ondřeje a sv. Jana (asi z r. 1450). V roce 1986 následovala úprava, u níž je otázkou, co bylo jejím smyslem. Barokní kazatelna a boční oltář mučedníka zpovědního tajemství sv. Jana Nepomuckého byly vyhozeny. Pokoncilní úpravy k horšímu jsou i v náhradě oltáře a svatostánku. Moderní úpravy rozhodně neladí s kostelem jako sochy sv. Petra a Pavla z roku 1935. Lze litovat času a peněz, které to stálo.

Dějiny nese kostel v náhrobcích a mezi nejvýznamější patří tzv. „kumánský.“ Nejpropracovanější je figurální náhrobek paní hraběnky Markéty Hadburkové z r.1584. Myšlenku věčného života vyjadřuje mírný úsměv a květina v sepjatých rukou. Kostel má i náhrobky mladých osob jako je dcera kameníka Rieta a přes rok starého chlapce. Dobu existence kostela na panství hradu Templštýn připomíná čtvercový kámen s vtesaným dutým křížem templářů.

V roce 1921 vznikla studie státního památkového ústavu v Brně o kostele sv. Petra a Pavla v Řeznovicích od E. Dostála a St. Sochora. Píší o rozporuplných názorech na kostel a vylučují datování památky do doby cyrilometodějské. Pro datum vzniku uvádí první polovinu XII. století, a to léta bližší polovici století. O rozšíření kostela čteme: „…podle všeho bylo tu přilepeno gotické klenutí, nad lodí kolem 1483, kdy byly pořízeny nové postranní oltáře a zvony, načež byl ustanoven roku 1490 farář. Pravděpodobně v té době přistavena byl loď…“ O kamenu nazývaném kumánský uvádí zmínku B. Balbína v knize z roku 1667 a mezi více názory: „Již Kratochvíl poukazuje na to, že zde jde patrně o pouhou ornamentální výzdobu. My bychom se připojili k tomuto názoru; v každém případě zůstal kámen až do dnes nerozluštěn a nemůže tedy býti podkladem pro datování památky aneb dokonce pro určení jejího původu.“

V závěru čteme: „Myšlenka harmonického rozřešení centrálního prostorového problému zajímala v té době mnoho stavitelů…Tak representuje naše stavba také pokus o uskutečnění myšlenky, a třeba říci, že pokus ukazuje takovou dospělost architektonického cítění, že kostel v Řeznovicích přesto, že jde o stavbu poměrně malou, možno směle přiřadit k velkým stavbám, v kterých se stavitelé pokoušeli o harmonické rozřešení centrální stavby. Takovým způsobem dostává se však moravské stavbě významu světového, stává se důležitou památkou pro zevrubné vyjasnění zmíněného odvěkého problému.“

Centrální problém jak postavit věž, aby ukazovala vzhůru k nebi řeší úkol jak připomínat Boha. Jde o svobodu využitou k stavbě kostela jako místa bohoslužby a poučení jak žít podle křesťanské víry. Apoštol Petr ve svém listě, I Petr 2,16 píše: „Jednejte jako lidé svobodní, a ne jako lidé, kteří svobodou zakrývají svou špatnost, ale chovejte se jako Boží služebníci.“ Apoštol Pavel o lidech špatně užívajících svobodu píše v listu Filipanům 3,18-20: „Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista.“