Kostel sv. Petra a Pavla je nejstarší kostel na Moravě. Měl štěstí, že jej nezničili husité (anebo někdo jiný) jako nedaleké Rosa coeli v Dolních Kounicích. Augustin Kratochvíl ve Vlastivědě moravské, ivančický okres, vydané v roce 1904 uvádí, že kostel sv. Petra v Pavla v Řeznovicích je románská památka z XI. nebo z počátku XII. století. A důkladnému popisu kostela s nákresy jsou věnovány čtyři strany knihy. Autoři uvádějící pozdější vznik kostela, tak činí pro podobnost s románskou stavbou v Řezně z doby poloviny 12. století a podobnost názvu Řeznovice s Řeznem.

U historických památek se obvykle více uznávají starší. Posunování stáří kostela do doby mladší, bez nezvratných historických důkazů jako nezpochybnitelné listiny datující vznik kostela, mu ubírají na hodnotě. Datum roku 1160 uvádí jako stavitele kostela Konráda Otu II. Je synem Konráda II. znojemského, co zemřel roku 1161. Ten společně s brněnským knížetem Vratislavem přepadl olomouckého biskupa Zdíka. Pro úklady proti životu biskupa byl dán do klatby. K pochopení stavu věcí přispívá četba kronikáře Jarlocha: „Toť jest Jindřich čili Zdík, sedmý biskup kostela olomouckého, květ biskupů svého času, muž přemilý Bohu a dobře známý na obojím dvoře, císařském i papežském, ve svých dnech sloup a svítilna Čech a Moravy, jemuž zajisté zbožností a počestností podobného biskupa nebude mít Morava.“ Při uznání datace kostela do konce 11. století je jeho vznik spojen s Litoldem Znojemským, zemřel 1112.

Románský ráz stavby sledovala úprava kostela v roce 1947. Byla odkryta zazděná románská okna a obnoveny fresky apoštolů sv. Ondřeje a sv. Jana (asi z r. 1450). V roce 1986 následovala úprava, u níž je otázkou, co bylo jejím smyslem. Barokní kazatelna a boční oltář mučedníka zpovědního tajemství sv. Jana Nepomuckého byly vyhozeny. Pokoncilní úpravy k horšímu jsou i v náhradě oltáře a svatostánku. Moderní úpravy rozhodně neladí s kostelem jako sochy sv. Petra a Pavla z roku 1935. Lze litovat času a peněz, které to stálo.

Dějiny nese kostel v náhrobcích a mezi nejvýznamější patří tzv. „kumánský.“ Nejpropracovanější je figurální náhrobek paní hraběnky Markéty Hadburkové z r.1584. Myšlenku věčného života vyjadřuje mírný úsměv a květina v sepjatých rukou. Kostel má i náhrobky mladých osob jako je dcera kameníka Rieta a přes rok starého chlapce. Dobu existence kostela na panství hradu Templštýn připomíná čtvercový kámen s vtesaným dutým křížem templářů.

Řád templářů, latinsky Ordo militum Templariorum, celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, latinsky Pauperes commilitones Christi templique Salomonici byl založen roku 1119 po úspěšné první křížové výpravě. Stanovy pro řád templářů sestavil sv. Bernard. Proti templářům od roku 1307 začal vystupovat francouzský král Filip IV. Sličný se zájmem, jak dějiny dokazuji v mnoha dalších příkladech, přivlastnit si církevní majetek. U templářského řádu měl i velké dluhy 500 000 zlatých. Jeho tlaku o zákrok proti templářům odolal papež Bonifác VIII. i přes zatčení a jeho nástupce Benedikt XI. Papež francouzské národnosti Klement V. přesunul své sídlo dle přání krále do Avignonu a na nátlak krále papežskou bulou Vox in Excelso 22.3. 1312 templáře zrušil, Zrušení předcházelo pronásledování, při němž prvních 54 templářů bylo upáleno v Paříži 12. 5. 1310.

Velmistr templářů Jakub de Molay před smrtí roku 1314 řekl: „Templářům se udála hrozná nespravedlnost. A ty, kdo jsou za ni zodpovědni čeká nejvyšší trest. Filip Sličný za svoji zradu a papež Klement za svoji zbabělost budou do roka stát před Božím soudem.“ Papež následoval velmistra na věčnost měsíc po jeho upálení a při pohřbu se vznítila rakev a tělo papeže shořelo. Ještě před papežem zemřel vrchní soudce templářů Nogaret, který v pátek 13. října 1307 začal krutou razii proti templářům, při níž bylo zatčeno 5000 tenplářů a zabaven jejich veškerý majetek. Pověra v nešťastný pátek 13 má historický základ, ale ne pro osudovost dne, ale nemorálnost s následnými hroznými společenskými důsledky. Král o sedm měsíců později vypadl při honu ze sedla koně a zůstal nohou viset v třmeni a byl vláčením tak znetvořen, že tohoto sličného muže ani jeho dvořané nemohli poznat. Do roku 1328 zemřeli též tři synové krále Filipa Sličného a jediný vnuk. Tak vymřela královská dynastie. V roce 1331 vypukla stoletá válka mezi Francií a Anglií. Nastal i mor a Francie měla v roce 1348 10 milionů obyvatel oproti 20 milionům roku 1314. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

V roce 1921 vznikla studie státního památkového ústavu v Brně o kostele sv. Petra a Pavla v Řeznovicích od E. Dostála a St. Sochora. Píší o rozporuplných názorech na kostel a vylučují datování památky do doby cyrilometodějské. Pro datum vzniku uvádí první polovinu XII. století, a to léta bližší polovici století. O rozšíření kostela čteme: „…podle všeho bylo tu přilepeno gotické klenutí, nad lodí kolem 1483, kdy byly pořízeny nové postranní oltáře a zvony, načež byl ustanoven roku 1490 farář. Pravděpodobně v té době přistavena byl loď…“ O kamenu nazývaném kumánský uvádí zmínku B. Balbína v knize z roku 1667 a mezi více názory: „Již Kratochvíl poukazuje na to, že zde jde patrně o pouhou ornamentální výzdobu. My bychom se připojili k tomuto názoru; v každém případě zůstal kámen až do dnes nerozluštěn a nemůže tedy býti podkladem pro datování památky aneb dokonce pro určení jejího původu.“

V závěru čteme: „Myšlenka harmonického rozřešení centrálního prostorového problému zajímala v té době mnoho stavitelů…Tak representuje naše stavba také pokus o uskutečnění myšlenky, a třeba říci, že pokus ukazuje takovou dospělost architektonického cítění, že kostel v Řeznovicích přesto, že jde o stavbu poměrně malou, možno směle přiřadit k velkým stavbám, v kterých se stavitelé pokoušeli o harmonické rozřešení centrální stavby. Takovým způsobem dostává se však moravské stavbě významu světového, stává se důležitou památkou pro zevrubné vyjasnění zmíněného odvěkého problému.“

Centrální problém jak postavit věž, aby ukazovala vzhůru k nebi řeší úkol jak připomínat Boha. Jde o svobodu využitou k stavbě kostela jako místa bohoslužby a poučení jak žít podle křesťanské víry. Apoštol Petr ve svém listě, I Petr 2,16 píše: „Jednejte jako lidé svobodní, a ne jako lidé, kteří svobodou zakrývají svou špatnost, ale chovejte se jako Boží služebníci.“ Apoštol Pavel o lidech špatně užívajících svobodu píše v listu Filipanům 3,18-20: „Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista.“